Masters of Rock 2012 - pohledem účastníka

17. 07. 2012 15:00:00
Překvapiví Akustičtí rockeři Legendy se vrací, svatba "na bitevním poli", nejistota zvukařů, alkoholické rekordy a podobně. To vše se letos ukrylo pod název akce Masters of Rock. Jako jeden z účastníků se podělím o zážitky a dojmy všeho, čeho jsem se jako fanoušek zúčastnil.

Moji cestu na festival hned na začátku poznamenal člověk, do kterého bych to neřekl a to řidič nákladního vozidla. Ten totiž zapomněl zasunout rameno, které se používá na naložení konteineru, strhnul troleje a zdržel mně a dalších pár tisícovek lidí o několik hodin. Ovšem osobně mi to náladu nezkazilo. Byl jsem rád, že jsme všichni v pořádku dorazili. A hned jsem se těšil na čtvrtek, protože mělo přijít něco, co bych od metalového pódia nečekal.

Když jsem se dozvěděl o svatbě přímo na pódiu, řekl jsem si, že bych o to neměl přijít. Tento pár se před pěti lety seznámil na této akci - a snad z recese - si právě zde řekli své "ano". Rozhodl jsem se proto jít neplánovaně do hlediště na první hudební představení letošního "MoRu", na koncert kapely "legendy se vrací". Akustické předělávky známých rockových hitů fungovaly tak, jak měly a hlediště si úspěšně procvičilo své hlasivky.

Pak to přišlo. Vladan Býma a Lenka Vývodová si mezi kapelami řekli své "ano" a během jedné z nejsledovanějších svateb, kterou lze zažít, si pak užila svoje i jejich tříletá dcera Anička, jejiž jméno skandovali lidé též. A čert vem, že svatba posunula program celého dne o zhruba deset minut.

Jako fanoušek jsem pak část programu vynechal a zašel jsem do kotle až na Slovenské buřiče Horkýže Slíže, jejichž velmi nadprůměrné vystoupení dostalo celý kotel do varu. Až mi skoro připadalo, že by nebyl v hledišti divák, který by nepogoval, ačkoli jsem sotva dohlédl deset metrů kolem sebe. Byla to zkrátka "pařba" jak má být.

Po takovém zážitku jsem na nic neměl větší chuť než na pivo, díky kterému jsem pak zpět do hlediště dorazil až ke konci vystoupení Thin Lizzy. Nutno však říci, že i těch několik písniček pro mně neznámé kapely mně velmi potěšilo. Zdálo se mi, jakoby oproti Metalfestu zvuk nemusel celý festival působit žádné větší potíže. Po vystoupení této kapely jsem se vynasnažil procpat se dopředu, abych z co nejlepšího místa sledoval kapelu, jejichž poslední album nabádalo k dojmu, že se bude jednat o vystoupení prvotřídní.

Within Temptation a jejich poslední album "the Unforgiven", kdy každá písniška navazovala a dohromady dělá příběh. Kapela, která plánuje do budoucna i celovečerní film, během svého devadesátiminutového vystoupení stihla odehrát album i s malými videonahrávkami, které z předních řad braly dech a každý starší song, který jsem si přál, zazněl též. Možná sem si myslel, že bude můj dojem nepřekonatelný. Byl jsem ohromen kapelou, kterou jsem poprvé viděl naživo.

Bloodbound z první řady slibovali, že rozezpívají celé hlediště. Jejich písně jakoby tomu totiž přímo napovídaly. Samozřejmě, že ano, protože žánr, který hrají, je tímto typický. Na druhý den se tedy krásně docvičily hlasivky písněmi jako "Book of the Dead" nebo "Sweet deams of Madness". Čeho jsem si nevšiml já, byl vtipný prvek trhajících se kalhot zpěváka, které byly po vystoupení určitě na odpis. První den končí.

Druhý den poznamenala smrt fanouška z okresu Frýdek-Místek. Bylo mu 26 let. Šel si opilý lehnout do stanu a bohužel už se neprobudil. Dle zpráv Televizních novin se navíc opil proto, že se dozvěděl o smrti svého bratra. Jedná se o jedinou tragédii v historii festivalu a osobně doufám, že o poslední. Čest památce obou těchto bratrů.

Co se týče hudebního programu, bez ohledu na tuto smutnou událost, bylo rozhodně co zažít. Během vystoupení Freedom Call se dal kotel opět do pohybu. Bylo se na co koukat, bylo co poslouchat a pro účastníky Poga, bylo i co zažít. Pak jsem část programu vynechal a přišel na UNISONIC. Velkým písmem je zmiňuji hlavně proto, že bylo po 24 letech v jedné formaci možno vidět dvou velkých jmen. Michaela Kiskeho a Kai Hansena. Předvedli parádní hudební výkon a zaslouží si obdiv.

Po nich následoval údajný tahoun pátečního programu, kapela Edguy. Tito němečtí pánové se rozhodně umějí předvést a jejich smysl pro humor rozhodně pobavil nejednoho, kdo aspoň trochu uměl Anglicky. Slov bylo ale příliš, písní jsme mohli slyšet víc a jejich pohyby vypadaly spíše jako klišé metalového pódia než jako parta "ligy Mistrů" metalového průmyslu. Kdyby si s Unisonic vyměnili místo, rozhodně by to nebylo na škodu.

Moji oblíbenci v čele s jedním z nejrespektovanějších muzikantů a s hudebním producentem velkých jmen jako třeba Immortal Peterem Tägtgrenem, kapela PAIN, potvrdila váhu svého jména na 110%. Navíc, těsně před vystoupením vyšlo najevo, že si vybrala tento festival pro natáčení svého live DVD. Bohužel jejich excelentní vystoupení bylo mírně pokažené prvními většími chybami zvukařů, které způsobily i neplánovanou pauzu uprostřed vystoupení. Doufám, že to na rozhodnutí o natočení DVD nic nezmění. A to nehledě na to, že na začátku vystoupení kameraman málem "sejmul" kytaristu, který si směrem k němu dost zanadával. Celkový dojem z vystoupení ale pro mně znamenal euforii, která mě provází dodnes. Vždyť jsem si také na ně procpal do třetí řady a považuji to za úspěch.

Co se týče českých vystoupení, v sobotu se rozhodně bylo na co dívat. Skupina Arakain pozvala na pódium Lucii Bílou, která s nimi nahrála několik skladeb v 80. letech. Dočkala se hromadného skandování, podpory od kotle i zadních řad, včetně tribun a byla nadšená. Její pohyby sice naznačovaly, že je to opravdu "popová děva" a ne nějaká "královna metalu" a její výšky se tak nějak "rvaly" s ozvučením, ale rozhodně jsem nečekal nic lepšího. Byla moc fajn vzhledem k tomu, že si k nám metalistům odskočila po delší pauze. Jen škoda, že se nezúčastnila autogramiády.

Po vynechaných Firewind přišel lesní klan z Finska. Jestliže Horkýže Slíže ve čtvrtek rozhýbali hlediště na maximum, Korpiklaani dosáhli ještě dál. Lidé v prvních řadách byli lisováni, ale naštěstí jim to tolik nevadilo. Pogo bylo velkolepé a od "velkých abstinentů" z řad kapely zazněly i ty nejznámější kousky, jako například "Beer Beer".

Stratovarius, se svoji třicetiletou tradicí představili nového bubeníka. Tento relativně mladý kluk se však uměl předvést a ačkoli bylo vidět, že potřebuje zvýšit kapacitu svých plic, nechal na pódiu duši a své vystoupení si rozhodně užil na maximum. Zpěvákovi kapely tak trochu neseděly výšky, ale na druhou stranu, kdybych si chtěl poslechnout perfektního zpěváka, zapnu si je do sluchátek a na koncert bych jít nemusel. Až na příliš tiché klávesy bylo ozvučení celkem v pořádku a tak jsem si je užil přesně tak, jak bych býval do nich řekl.

A pak přišli ti, kteří byli na plakátech největším písmem. Nightwish se svojí Anette Olzon ohromili nepubertáního metalistu snad jen velmi povedenými pyrotechnickými doplňky. Zpěvaččin výkon při starších kusech z éry předchozí zpěvačky Tarji byl pořád jako židle na třech nohou. Možná by bylo přecijen lepší, kdyby kapela úplně upustila od takových experimentů, protože na první poslech je jasné, že každá ze zpěvaček pochází z "jiné pěvecké školy", možná i z úplně jiného žánru. Nicméně bylo narváno k prasknutí a lidé v hledišti, tedy minimálně většina z nich, vystoupení protleskala, prozpívala a protančila.

Deathstars, ti jsou z "jiného kafe". Industriální seskupení, dle fanoušků na pomyslné hranici mezi Rammstein a Marilynem Mansonem, předvedli skvělé vystoupení. Přesně takové, jaké jsem loni zažil při jejich vystoupení jako předkapely Rammstein. Jejich songy jako "Mark of the Gun" na úvod, byly od fanoušků slyšet až úplně vzadu.

Poslední den jsem procházel druhým vchodem a objevil alkoholický rekord celého festivalu, který také stojí za zmínku. 5,041 je asi ta hladina, která by například mně osobně dopravila rovnou na výplach žaludku. Sám jsem si zkoušel dýchnout a v době, kdy jsem se cítil asi tak "nejvíce rozjetý", jsem nadýchal při porovnání s rekordem "ubohých" 1,2.

Poté přišla partička Škwor. Tito odpůrci žen a alkoholu (s velkou dávkou ironie řečeno) rozezpívali každého. Existuje v naší zemi snad někdo, kdo by neznal song "sraž nás na kolena"? Pochybuji. Tato předělávka Depešáků utkvěla v paměti snad každému. Krom celé té textové parády a několika vtipných připomínek a opičáren do kamery i trocha ohně přidala na celkovém skvělém dojmu z tohoto vystoupení.

Old Schooloví Gotthard. Kapela, ke které jsem se nachomýtnul jen na rozjezd před Arch Enemy, na mně rovněž nechala velmi kladné dojmy. Jakoby snad krom pár výjimek neexistovalo špatného vystoupení. Jenže ještě před začátkem vystoupení mnou oblíbených Arch Enemy v čele s "uřvanou blondýnou" jsem se nechal zklamat technikou. Zvukaři totiž začátek vystoupení přesunuli o celých patnáct minut. Samotné vystoupení jsme si ale všichni v kotli užili maximálně. Možná by ale bylo moudřejší, kdyby někteří metalisté do poga nenosili na rukou ostré, dlouhé bodláky, kterými jsem to schytal lehce do zad. Ovšem takové skladby jako "Yesterday is dead and gone" nebo "Nemesis" jsem si užil na milion procent.

Pak už přišel závěr celé akce. Ano. Formace Sabaton, která navštívila tento festival již potřetí, si vychvalovala každého z nás. Ohně a dělobuchy přispívaly k vynikající atmosféře. Až se mi nechtělo věřit, jak rychle to uteklo. Sabatoni hráli dokonce až do půl jedné, protože se začátek jejich vystoupení posunul až o 30 minut. Teď se už jen vyspat, dojet v pořádku domů a vzpomínat. Nejen vzpomínat. Těšit se na záznamy, na zimní Masters a hlavně na příští ročník. Bude mít pět dní? Kéž by....

Autor: František Kubásek | úterý 17.7.2012 15:00 | karma článku: 9.02 | přečteno: 1045x

Další články blogera

František Kubásek

Liberálové, proč se tak divíte, když někdo aplikuje vaši vlastní medicínu?

Poslední reakce na docela trapné bilboardy Andreje Babiše, varujícími před válkou, mě utvrdily v tom, že liberální demokraté, kterým já říkám "libtardi", nemají ani trochu sebereflexe a od Babiše se neliší vůbec v ničem.

18.1.2023 v 11:49 | Karma článku: 39.10 | Přečteno: 1403 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 6.05 | Přečteno: 171 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 307 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 344 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 179 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2710

www.incorrect.cz

Odpůrce nespravedlnosti
Podle pana Kohouta dokonce filozof

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...