Od svobody k Chalifátu 2: 1. fáze, první utečenci v zemi

Představte si národ. Svobodný, demokratický. Přesně podle představ demokratického občana. Daně poměrně vysoké, ale třeba i nějaká šance na důchod. A začnou k vám do země přicházet lidé. Lidé, kteří zastupují režim, jenž chce zemi změnit. Ale zatím se tak netváří. Ale vaše země se nyní dostala do první fáze islamizace. Fáze, která je zdánlivě velmi obyčejná. Je to emigrace lidí ze země do země. Většina z nich jde za prací. Ale je to první krok a první úroveň, která je velmi důležitá. Jedná se o první fázi islamizace, která vede k fázi sedmé - k chalifátu. 

(první díl zde) Zásadní problém s přistěhovalectvím se řeší ve velkém již od dob rozdělení světa na východ a západ. Z Afriky do Itálie, dříve třeba i ze Sovětského svazu a jeho spojeneckých komunistických národů. Hlavní pro naše téma ale je, kde se tvoří problém s muslimy. Během krátkého shrnutí historie jsme se dozvěděli, že islám ovládal i dnešní Španělsko. Území však ztratil a španělští muslimové byli ze Španělska vykázáni již v letech 1609-1614. Pozůstatky muslimské kultury zůstaly v zemi nadále. Islám je totiž jediné destruktivní náboženství. Španělská kultura, navzdory vyhnání muslimů, zanechala jejich pozůstatky nadále ve své zemi.

Nadále v zemi zůstal islámský vliv také díky muslimským otrokům. Přesun muslimů do Evropy se musel jaksi opakovat. Většina z nich do Evropy dorazila během dvacátého století, převážně pak v jeho druhé polovině. V meziválečném období stoupal počet marockých, tuniských a hlavně alžírských mužů přicházejících za prací.

Druhá světová válka však v historii islámské imigrace znamenala zlom. V jejím důsledku vznikly ohromné škody po celé Evropě a hromadně se obnovovalo. Zejména ve Francii vrostla poptávka po pracovních silách právě v důsledku této války a tato poptávka trvala až do padesátých let dvacátého století. Zde se pozastavila kvůli interním konfliktům.

Během následujícího desetiletí pak došlo k další důležité události ohledně imigrace muslimů do Evropy. Došlo k podepsání migračních dohod mezi Paříží a třemi maghrebskými zeměmi. Výrazná změna migrace v číslech? V roce 1946 byl počet imigrantů necelé dva tisíce. Kolem roku 1965 už přes milion, nejčastěji Alžířané bez žen a dětí. V souvislosti s mezinárodní migrační dohodou přicházeli migranti i do Nizozemska, Belgie či Německa, přičemž v Německu se například jednalo převážně o Turky.

Kolem roku 1973 nastal zlom v přílivu maghrebských a tureckých pracovních sil. Když Egypt zaútočil na Izrael, napadená země prožívala krizi. Ta byla za pomocí dodávek zbraní od USA zažehnána a Izrael mohla vrátit útok. Saúdská Arábie však, jako spojenec Egypta, uvalil embargo na země podporující Izrael a záměrně zvedla cenu ropy. Všimněte si, že se historie tak trochu opakuje. Válka ekonomikou. Tohle zvednutí cen způsobilo hospodářský úpadek.

Do Evropy, i když v menším množstvím, se nadále dostávají imigranti. Mezi nimi však i ti, kteří mají velmi extrémistické myšlení. Jednalo se například o nazlobené imigranty, kteří v zemích, kde žili předtím, byli hostitelskými zeměmi pronásledováni a pak do této země dorazili, mimo jiné, i s chutí pomstit se.

Česká republika, kde panovala tvrdší migrační pravidla, včetně vízových povinností vůči arabským zemím, se tomuto boomu vyhnula a tak zde nežije takový počet muslimského obyvatelstva jako nyní v zemích na severozápad odsud. Další migranti, kteří přicházejí do země nyní, do Evropy míří pod záštitou bídy.

Jak je ale známo, odkud bída Afriky skutečně pochází? Většina lidí si myslí, že na základě historie se jedná pouze o jakési parazitování západních zemí na nerostném bohatství Afriky a na pracovních silách afrických lidí. To však není úplně pravda.

Historie se připomíná i zde. V důsledku islámské blokace Středozemního moře v dobách bitev mezi 7. a 20. stoletím byla Afrika ochuzena o obchodování s Evropou. Postupně byla Afrika ze severu islamizována. Například v Nigérii je dodnes nemuslimská část obyvatelstva neustále terorizována islamistickým hnutím Boko Haram, který vraždí po stovkách. A celé to oddělení Afriky od Evropy během druhé poloviny prvního tisíciletí je jedním z hlavních důvodů dnešní situace Afriky. Další potvrzení toho, že islám bojuje hlavně obchodem.

Jakto, že pak muslimové, přes fakt, že ve své zemi trpí svojí vírou, muslimy zůstávají i v zemi, kam od režimu i prchají? Dokud jim to nikdo jiný nepřikáže, musí poslouchat i zde. Podle mnohých, kteří v islámu vyrůstali a dostali se z něj, je islám obrovská diktatura, která zasahuje do kořenů rodiny. Opravdu důsledný muslim musí dodržovat velmi přísná pravidla.

Že nesmí pít alkohol nebo že nesmí jíst vepřové maso a jak porážejí zvířata, je jen rám. Samotný obraz se skládá z mnoha děsivých kreseb kázajících vysoké tresty za každý interní rodinný přestupek proti islámu. Když například někdo z rodiny od islámu odchází, dopouští se odpadlictví, trestného činu, za který, podle šárijských soudů, hrozí smrt.

A nejen to. Protože za výchovu a správný islámský pud dětí zodpovídá jejich otec, je potomek buď odtržen od rodiny, nebo ho rodina sama nahání a pokouší se ho zabít. Neučiní-li tak, je i otec se zbytkem rodiny odstrčen od zbytku komunity. Uzavřená komunita je pro muslimy v zemích, které nejsou islámské, velmi důležitá. Když dítě vyrůstá v islámské rodině a v uzavřené muslimské společnosti, nemůže si představit nic jiného, protože nic jiného nezná. Je tak odříznuto od zbytku světa.

Ženy jsou na tom v islámu podobně, například v Afghánistánu mají sice televize, ale v nich běží pouze pořady, které odpovídají dané tématice, například arabské telenovely a podobně. A právě tato komunita je vlastně dalším nebezpečným krokem, který svobodný národ může přivést k chalífátu. A jak nebezpečné je oddělit muslimskou komunitu od ostastních a uzavřít ji, budu psát příště. Doplňující informace a ilustrace k této části pro ty, kteří si chtějí pečíst obsáhlejší informace, dávám na Facebookovou stránku.