Pravdivé lži, výběrový výsledek. To jsou průzkumy veřejného mínění

Mnoho lidí se jimi řídí. Rozhodují se podle nich, koho volit, vnímají, jak je důležité se připojit k určité mašinérii vůči někomu nebo sbírají data, jak oblíbený je například jejich politik... Vše je dle mého názoru, jenž je podpořen jistou anonymní výpovědí zaměstnance průzkumové agentury, jednoduchý kalkul. Ale mnoho řekněme méně bystrých lidí na něj skáče. A jiným to naskáče podvědomě. A skákat asi budou ještě dlouho.

(Článek nezakládám na žádných faktech. Jedná se o popis toho, jak to dle mého názoru probíhá, tedy o druh úvahy. Nemám tedy povinnost uvádět tisíc zdrojů...)

Vám nepřišlo divné, že jisté ANO najednou vede všechny volební preference? Stejně jako honička proti levici tažená v roce 2010, která na poslední chvíli otočila vývoj voleb na stranu pravice. Stejný viník: průzkum veřejného mínění. Na jeho základech jsme mohli pozorovat neuvěřitelný vzestup některých nových politických hnutí třeba například toho s Babišem v čele, jehož preference dosahovaly až 33%. A stejně, kde se vzaly tu se vzaly zvěsti, že pravice najednou vede nad levicí.

Dle mého názoru je však velmi jednoduché si zařídit, aby průzkum veřejného mínění dopadl tak, jak já budu chtít. Zkusím vám to vysvětlit. Zakládám novou politickoku stranu či hnutí. Chci, aby se o nás jako o straně psalo, chci medializaci a chci, aby nám lidé posílali hlasy. Jenže...

Představme si, že jsou třeba za půl roku volby. Co teď? Mám počkat do těch dalších? Není potřeba. Stačí mít pár drobných navíc. Jedná se podle mě o pár stovek tisíc až milionů. Zadám agentuře, která průzkumy provádí, že chci průzkum, že chci, aby z něj vyplynulo, že nás chtějí lidé volit.

Agentura tedy svolá třeba 1300 lidí. A protože je to firma zběhlá ve svém prostředí, lidí na průzkumy používá mnohem více. U nich pak má zapsáno několik dat, například jestli volí jednu stranu pořád dokola nebo jestli se náhodou ten či onen nerozhoduje až těsně před volbami. Stačí správný výběr lidí, se kterými se průzkum bude provádět. Reprezentativní vzorek je tak třeba složen z lidí, kteří mají v profilu napsáno, že budou buď volit poprvé nebo že jsou nerozhodní. Najít prvovoliče je díky jednou inzerátu v novinách, kdy agentura za hodinu průzkumu nabídne třeba čtyři stovky, jednoduché.

Výsledek pak není podvod ani lež. Nikterak se neupravuje. Ani odpovědi nejsou nějak jednoznačné, oni mají z čeho vybírat. Jenže jako nerozhodnutý může třeba každý pátý volič označit mojí stranu. Navíc já jsem třeba dost bohatý a mohu si takových průzkumů zaplatit víc. A mohu si je objednávat do té doby, než nás prostě začnou zaškrtávat. A protože se mnoho obyvatel průzkumy nevědomky řídí, dostanu se do Sněmovny.

A že se průzkumy neřídíte? Tak proč ti, co volili ANO, volili ANO? Než přišly ty zázračné průzkumy veřejného mínění, nikdo o straně neslyšel. A přesně na základech průzkumů se pak strana dostala do televize, mohla obhajovat své postoje a mohla být vidět. A lidé je málem nechali vyhrát.

Podobné to bylo, když náhle klesala důvěra v Paroubka. V roce 2010 by ty volby vyhrál. Jenže nějaké znamení zhůry tomu zabránilo. Byly to klesající preference a mediální honička na Paroubka. A s odstupem času jde i vidět, že za jeho pád si on sám mohl z menší části než si myslíme. Na základech průzkumů před volbami, kde začala ČSSD ztrácet jako první a kde důvěra v Paroubka coby jejího předsedy klesala, byl Paroubek terčem kritiky i ze strany spolustraníků a po prohraných volbách byl v podstatě odstraněn jako univerzální viník porážky. A to stačilo jen pár průzkumů veřejného mínění a palcové titulky o klesající důvěře v něj.

Stejné poklesy popularity nyní zaznamenáváme i v případě honu na Zemana. Jeho důvěra se propadla na zhrubných 30% a lidé by spíše volili Schwarzenberga. Rozhlédněte se kolem sebe a zeptejte s svých známých, jestli by ho fakt volili. A nejsem jediný, co si myslí, že průzkumy veřejného mínění málokdy souhlasí opravdu s názorem lidí. Průzkumy už nevypadají jako výběr náhodný, jenž dává prostor malým omylům a odchylkám. Je to podle mě a mnoha mých známých nedůvěryhodný předem připravený kalkul s profily lidí. 

Moji tezi podporuje i jeden článek. Zde je rozhovor, který s anonymním zaměstnancem provedl jeden ne příliš známý informační server. Proč takový rozhodor neposkytují masmédia? Podle mě i tohoto rozhovoru jednodušše proto, že sama média si dle mého názoru často průzkumy objednávají.

Ještě se vrátím k Zemanovi. Jeho odpůrci vzrostli zejména z řad obdivovatelů Havla a jeho společenského či politického okolí a také mezi lidmi z dělnické třídy, i když zde je ten pokles takový mírnější. Z mé zkušenosti to tak vyplývá. A vyplývá to i z úrovně jejich projevů, kterými se prezentují například v diskusích. Je tedy jednoduché si takových tisíc lidí vybrat na průzkum. Dle mého názoru je situace opačná. Těsně po aféře s vulgarismy ho odsuzoval téměř každý, nyní, například po shlédnutí té mašinérie nebo poté, co lidé viděli, jak odpůrci nechutně zneužili odkaz 17.11. a pietní akci na Albertově, byl jejich odpor k Zemanovi překonán odporem k zemanovým fanatickým odpůrcům.

Jedná se samozřejmě o to, že ne všechny průzkumy se takto zařídí. Ale s některými dle reakcí třeba v diskusích pod články nesouhlasí tolik diskutujících, že je takový scénář v mnoha případech velmi pravděpodobný. Názor si udělejte sami, ale tohle prostě dává smysl.