Zákon nařizuje: Umírejte v bolestech... Ale proč?

Že je eutanázie stále ilegální? Proč? Ptám se. Případ sestry vyhozené z Rumburské nemocnice za provádění této ilegální "služby" mi opět připomněla toto téma. Když někdo leží na posteli v nemocnici a ví, že použe dožívá a trpí, musí prostě trpět dál a protrpět se až do smrti. Ale proč to tak musí být?

Případ sestry vyhozené z Rumburské nemocnice, která nejspíše eutanázii prováděla, může být zavřená ve vězení do "zčernání". Bude si však sama něco vyčítat? Snad jen to, že někomu evidentně pomohla ulevit od trápení? A pokud dokáže, že všichni pacienti si její pomoc přáli, není to další náznak toho, že tady po uzákonění eutanázie touží víc lidí? 

Když si představím, že má možná na svědomí až jedenáct utrápených životů, půjde na dlouho do vězení. Čeká jí soud. Bude však tvrdit, jak toho lituje, aby si snížila trest? Pokud tedy přijde o své přesvědčení, že udělala správně. To by pak bylo snadnější vyslovit. Ale nebylo by spíše lepší se zamyslet nad otázkou, zda je takové jednání protiprávní poprávu? Každý jsme švého štěstí strůjcem, tak proč bychom si nemohli zvolit svoji cestu? 

Dobrá smrt přeci může být lepší než ta utrápená, dlouhá a bolestivá. Navíc ve světě se pomalu začíná projevovat změna. Přibývá národů, které možnost ukončení utrpení schvalují. Za splnění podmínek, velmi přísných, aby nedocházelo k zneužití, tak může člověk "odejít v krásném snu" místo toho, aby odcházel v noční můře bolesti. Není tak, milá vládo, čas o takových krocích přemýšlet i zde?

Pokud je tedy pravda, že jedenáct lidí opravdu přemluvilo nějakou sestřičku v nějaké nemocnici k tomu, aby sama porušila zákon, zkazila si život a zbavila je trápení a pokud třeba ona sama dokáže, že je to pravda, může vyvolat veřejnou reakci. Mohlo by to vyvolat i veřejnou diskusi na téma, kolik je třeba lidí, kteří kdy přemlouvali sestřčičky v nemocnicích k eutanázii. Kolik jich mohlo být? Sto? Tisíc? A vůbec, zajímá to náš stát? Půjdou někdy za takovými lidmi a zeptají se jich, jak chtějí pokračovat? Nebo jim to budou nakazovat?

Nebylo by přecijen lepší trochu více zdůraznit fakt, že jsme svobodně myslící lidé, kteří se třeba nebudou chtít nikdy trápit celé měsíce nadopování prášky s vědomím, že to jen oddálí blížící se konec? Nebylo by lepší mít možnost odejít, když bychom cítili, že sami už nemáme sílu jít dál? Nebo si to nadále necháme nakazovat a pak riskovat, že budeme muset přemlouvat někoho k tomu, aby porušil zákon...? Nebo si snad myslíme, že nám se to stát nemůže?