Rozhovor: Chtěl do syrské opozice a skončil v IS

Chtěl bojovat proti diktatuře, nakonec se ocitl v jiné, ze které musel utéct. "Shreko Omer" vypráví o zvěrstvech IS, o evropských džihádistech, přístupu k ženám, vymývání mozků a lžích o ráji. Tohle nás čeká, pokud takové vymývání v uzavřené komunitě povolíme.

Rozhovor vypráví o tom, jak se vedou džíhádisti do boje a Evropané do sebevražd a jak se podle Koránu ospravedlňuje znásilňování žen. Originální zdroj zde.

Níže je amatérský český překlad. ("Sherko Omer" je pseudonym. Jeho pravá identita je z bezpečnostních důvodů tajná a všechny názory jsou jeho vlastní)

Proč a jak ses připojil k Islámskému Státu (IS) v Sýrii?

Já a dva kamarádi jsme se rozhodli opustit Irácký Kurdistán a připojit se k syrské opozici v jejím boji proti režimu. V říjnu 2013 jsme získali kontakty od několika lidí v Kurdistánské islámské skupině (Komal) v našem rodném městě, Halabje. Bylo nám řečeno, že oněmi kontakty jsou lidé ze Svobodné Syrské Armády (FSA). Setkali jsme se s nimi v Turecku, kde nás na několik dní vzali do hotelu. Později jsme je následovali do výcvikového tábora na turecko-syrské hranici, kde nám došlo, že tábor nepatří FSA, ale ISIS.

Jak je možné, že jste nevěděli, že ty kontakty jsou džihádisté z IS?

No, mluvili jsme s nimi normální arabštinou, ale o IS nám nic neřekli, dokud jsme nedorazili do výcvikového tábora. Mluvili o režimu jako o mašinérii, vraždící své vlastní muslimské občany, což jsou věci, které jsme slýchali i od FSA z televize. Navíc, neměli žádné plnovousy, byli oblečeni v moderních šatech a dokonce nás i vzali do hotelu v tureckém městě Kilis. Takže jsme předpokládali, že jsou z FSA, ne IS, stejně jako to předpokládalo mnoho ostatních, co přišli do Turecka přidat se k syrské opozici, aby pak skončili v táboře IS.

Je pravda, že IS učí v táborech nové rekruty stínat hlavy na tělech mrtvých nepřátel?

Není to pravdou alespoň v táboře, ve kterém jsem byl já, kde se řezání trénovalo na slepicích a jiných zvířatech. Já jsem se toho nezúčastnil, neboť když jsme dorazili, tak se nás vyptávali na naše dovednosti, a protože mám technické vzdělání i praxi, byl jsem přidělen o technického zázemí, kde jsem se učil jen s pistolemi a lehkými zbraněmi. To proto, že mým hlavním úkolem bylo naučit se pracovat se spojovací technikou, odposlouchávat nepřátelské telefonní a rádiové linky, a rovněž opravovat získaná technická zařízení nepřátel. Nikdy jsem se přímo nezúčastnil bitvy, což je také důvod, proč mě kurdští bojovníci z YPG po měsících vyšetřování propustili zpět za rodinou.

Jak se k tobě, jako novému rekrutovi, členové IS chovali?

Velitelé IS byli v táboře velmi sympatičtí, vážili si nás. Jeden by si myslel, že se s nimi zná už mnoho let. Dávali nám to nejlepší jídlo, oblečení, zbraně a my si užívali vzájemného přátelství a bratrství. Popravdě jsme v hloubi duše věděli, že je zde možnost odejít, ale začínali jsme se považovat za bojovníky, kteří budou v podobném luxusu a bratrství i v Sýrii, a bylo nám také řečeno, že už máme zajištěné místo v ráji, což nás dost… uklidňovalo. Ale vedle toho, zůstat nám také přišlo jako morální povinnost, protože za nás utráceli peníze, dávali nám jídlo, oblečení, auta a respektovali nás natolik, že opuštění tábory by nám připadalo jako zrada.

A co sliby o pannách v ráji, je na tom něco pravdy?

Ano, samozřejmě! Říkali nám, že jako na mučedníky na nás v ráji čeká 72 věčných panen, a že rovněž zachráníme spoustu našich příbuzných z pekla.

Takže, IS svým rekrutům slibuje 72 panen a ty říkáš, že nejde o žádnou proti-IS propagandu, jak se někteří snaží tvrdit?

Slíbili nám ženy v nebi, a také na zemi. Podle džihádistického učení a výkladu některých Súr ze svaté knihy Koránu a hadísů proroka Mohammeda, které nám byly vyjeveny skrze Tafsír (vysvětlení) islámskými učenci, jako je Ibn Majah, Bukhari a Ibn Kathir. Řekli nám, že všechny nemuslimské zajatkyně budou našemi ženami a že je to vůle boží.

Ve svaté válce není v žádném případě dovoleno zabíjet nepřátelské ženy a děti, mohou být pouze vzaty za zajatce. Je povoleno mít pohlavní styk se zajatými ženami, dokonce i když je džihádista ženatý. Je povoleno tyto ženy kupovat a prodávat, ale děti musíte vychovávat jako domácí otroky, nebo z nich vychovat nové džihádisty. Nic z toho jsem nedělal, protože jsem byl spojovacím technikem mimo bojiště. Nakonec, kdo z nás by s nimi nesouhlasil, když IS otevřeně a hrdě říká, že tyto věci dělá jako součást zavádění islámské šaríe.

K tomu zde existují muslimské ženy, které dobrovolně nabízejí svá těla IS džihádistům a říkají tomu „sex za džihád“ a které budou podle IS rovněž odměněny v ráji. Ovšem tyto ženy byly většinou s našimi veliteli, nikdy jsem s nimi neviděl obyčejného džihádistu.

A tomu všichni v táboře věřili?

Důsledky jakékoli nedůvěry nám nebyly příliš jasné, obzvlášť v prostředí, kde se řežou hlavy. Ale spousta IS džihádistických bojovníků všemu upřímně věřila, i když ti zahraniční často neměli tušení o významu oněch veršů z Koránu. Viděl jsem spoustu zahraničních džihádistů, kteří byli zařazeni do sebevražedných komand ne proto, že by byli „vyvolení Alláhem“, jak před nimi říkali velitelé IS, ale čistě proto, že byli pro IS nepoužitelní – neuměli arabsky, nebyli dobrými bojovníky a neměli žádné odborné dovednosti. Vymyli jim mozky pomocí „panen v ráji“ a také těch, které budou moci znásilnit ještě na zemi, než nakonec zahynou. Jsem naživu z části i díky mým dovednostem.

Musíte si uvědomit, že IS byli zobrazováni jen jako skupina ozbrojených gangů, a i když se tak chovají, tak jejich politické vedení věnuje neuvěřitelné úsilí vzdělávání a využívá dovedností schopných rekrutů. Jejich morální hodnoty jsou nakonec jen důsledkem toho, jak bylo takové vzdělání použito.

Takže džihádisté z IS si můžou prostě vzít ženské zajatce a spát s nimi proti jejich vůli, cože zbytek světa považuje za znásilnění?

Přesně tak, a dodám, že vůdcové a velitelé IS to otevřeně a hrdě tvrdí také! Věří, že je povoleno souložit se zajatkyněmi i proti jejich vůli, pokud jsou nevěřící, nemuslimky anebo odpadlice. Přesně to se stalo křesťanským ženám v Rakce, poté co jejich manželům veřejně uřízli hlavy, jak jsem sám viděl. Dnes se to děje třeba kurdským jezídkám v Sindžáru v Iráckém Kurdistánu.

Co vše jsi viděl v Rakce?

Po výcviku se mí dva kamarádi vydali do Azázu, kde byli později zabiti, zatímco mě byla přidělena práce v Rakce v oddělení komunikace. Jednou jsem měl jít do jakéhosi domu vyzkoušet nějaké zařízení, jestli by nemohlo být užitečné pro technické a komunikační ústředí. Když jsem vstoupil, došlo mi, že jde o dům křesťanů.

Viděl jsem šest džihádistů, požadujících po křesťanské ženě a její dceři, aby se staly manželkami některých z nich. Dceři mohlo být tak dvanáct, třináct let. Řekl jsem džihádistům, že donucování žen je v islámu zakázáno a že dětí se nemohou dotknout za jakýchkoli okolností. Namířili na mě nabitými zbraněmi a řekli, abych vypadnul. Okamžitě jsem šel k místnímu soudu, ale soudce byl ještě horší – řekl, že se mýlím, protože třináctiletá holka není považována za dítě, v podstatě proto, že Mohammed si vzal Ajšu, když jí bylo jen 9let. Obvinil mě ze slabé víry ve správnost Mohammedových činů, za což jsem mohl být zatčen a případně těžce potrestán, ale naštěstí mě zachránil můj polní velitel, který brzy přišel.

To byl důvod, proč jsi opustil IS?

Chtěl jsem odejít už po týdnu na svém místě v Rakce, ale byl jsem zbabělec, co se bál, že mu uříznou hlavu, a ani jsem nevěděl, jak utéct. Na rozdíl od tábora, džihádisti z IS si v Rakce hrají na Bohy. Byli krutí, schopní kohokoli bezdůvodně zadržet a popravit.

Rozhodl jsem se riskovat život útěkem, až když jsem viděl, jak veřejně uřezali hlavu zraněnému Kurdovi z YPG. Byl asi stejně starý, jako já, ale na rozdíl ode mě byl neskutečně statečný. Plival na jakéhokoli džihádistu ve svém okolí. Vykřikoval hesla a svobodě Kurdů a o Abdulláhovi Ocalanovi (vůdce kurdských separatistů, momentálně vězněný v Turecku). Nikdy jsem neviděl nikoho tak statečného. Usekali mu prsty, ale pořád vykřikoval urážky směrem k džihádistům. Nakonec mu zezadu uřízli hlavu, ale aby trpěl, tak byla do jeho napůl seťatého hrdla nasypána sůl. Nevzdal se, dokud nakonec takto v agónii a bolestech nezemřel. Na popravě byly přítomny dokonce i malé děti. Po tom všem jsem se cítil mizerně, a týden nemohl spát, zatímco jsem přemýšlel, zda se pokusit o útěk či sebevraždu, ale díky Bohu se mi zanedlouho naskytla šance ve městě Serekaniye.

Jak a proč si se dostal do města Serekaniye (Ras Al-Ain)? Nevěděl jsem, že je dnes možné volně cestovat z Rakky do Kurdských oblastí…

Můj velitel řekl, že Kurdská YPG je nečistá armáda nevěřících sekularistů, a argumentoval, že každý džihádista má povinnost nejdříve očistit svůj vlastní lid a až budeme všichni čistí, tak nevěřící nebudou existovat. On i ostatní mi dávali za příklad Palestinu a Izrael, stejně jako Kosovo a Srby. Řekli mi, že džihádisti by měli nejdříve bojovat s nečistými muslimy v Palestině a Kosovu, aby je očistili, a poté Izraelci a Srbové přestanou existovat. Tím samým argumentoval i u mých Kurdů. Přidal jsem se k novému oddílu – šli jsme zpět do Turecka a překročili tureckou hranici poblíž Serekaniye.

A co hraniční přechod v Ceylanpinar, který je těžce hlídaný tureckými vojáky?

Prostě dělali, jako by nás neviděli.

Jak to?

Polní velitel nám původně řekl, že se nemusíme bát, protože s Turky na hraničním přechodu probíhá spolupráce. Brzo nás odhalil reflektor ze strážní věže a velitel nám přikázal zastavit a nedívat se do světla. Něco řekl do vysílačky, a po asi deseti minutách se reflektor odvrátil jiným směrem, což byl signál k bezpečnému překročení hranice.

Kdy a jak jsi nakonec utekl IS v Serekaniye?

Byl jsem vyslaný, abych opravoval vysílačky, komunikační zařízení a pomáhal řešit technické problémy v malé základně severně od Serekaniye na konci února 2014. Kvůli tomu jsem byl přidělen do nového oddílu, protože IS se plánovali v severní Sýrii přeskupit a napadnout YPG. Opravil jsem všechna komunikační zařízení, ale poté mi přikázali, abych zachycoval a překládal rádiovou komunikaci YPG. Členové YPG sice hovořili kurmandžskou Kurdštinou a já mluvím soranskou Kurdštinou, ale kdybych se více snažil, dokázal bych přesně zachycovat a překládat jejich komunikaci a sledovat jejich další kroky, nicméně když jsem slyšel ženské bojovnice mluvit Kurdsky, prostě jsem to nemohl udělat.

Na základně uběhl ještě asi týden, a nakonec to byli YPG, kdo první zaútočil na naše tábořiště. Měl jsem štěstí, protože jsem byl na nejvzdálenějším stanovišti a protože jsem se vzdal hned poté, co kurdský sniper zastřelil dva džihádisty vedle mě. Zakřičel jsem v Kurdštině – řekli mi, ať přijdu blíž a svléknu se. Když bylo jasné, že nemám žádnou sebevražednou vestu, zajali mě. Je pravda, že fyzicky jsem – díky Bohu a díky YPG  - unikl, ale v mých myšlenkách mě pořád pronásleduje Rakka, protože to, co jsem viděl, je čistá hrůza.

Zvláštní poděkování: Odřej Hataš - za překlad.