Základem zákonnosti je princip PŘIMĚŘENOSTI. Není možné za krádež oplatky jít sedět na 10 let. Stejně tak není přípustné, aby za dluh 50 000 byl zabaven byt v hodnotě 1.5 miliónu. Ostatně Iveta Bartošová spáchala sebevraždu právě z tohoto důvodu - 14 dní před odchodem z tohoto světa jí byl exekučně obstaven dům v hodnotě 10 miliónů za dluh na zdravotním pojištění ve výši 50 tisíc. A to byly penále (samotný dluh byl uhrazen). Exekutor = finanční gestapo.

přiměřenost je jistě dobrá, pokud dlužník spolupracuje, tak je většinou věřitel rád, že má zpět svoje peníze a i případná sankce je přiměřená, jenže my tady mluvíme o lidech, kteří si roky dělají z věřitelů blázny a nakonec příjdou o barák, a je to tak dobře, nic jinýho na ně neplatí a žít ve světě, kde by jim to prošlo teda alespoň já nechci

pokud dluznik odmita tech padesat tisic zaplatit jinym zpusbem, pak at o ten barak klidne prijde ...  s tim nema nejmensi moralni problem.

Já také ne.  Ale už mám problém s tím, když kvůli 50 tisícům exekutor zabaví dům za dva miliony, za 300 tisíc ho prodá známému a dlužníkovi nedá nic.

já ani s tím problém nemám, celá situace vznikla neochotou dlužníka spolupracovat, pokud pak takový člověk bude bydlet pod mostem a žebrat, tak ho budou rodiče ukazovat svým dětem a přidají příběh o tom, že takhle dopadají lidé kteří neplatí dluhy, tak může navíc posloužit dobré věci

Dlužník se sice choval jako trubka, nicméně exekutor se choval jako lupič. Takže by měli být nějak postiženi oba.